Zamšstnanec

Meno a priezvisko: Iona Kallaetha

Rasa: člověk

Pohlavie: žena

Vek: 25

Sexuálna orientácia: bisexuální

Povolanie: barmanka/číšnice

Proč je v hotelu: Práce blízko domova a snadné poznání nových bytostí

Povaha: Většinou se snaží tvářit jako taková tichá, nenápadná dívka, protože přesně to je od ní očekáváno. Měla taky pěkně tvrdou hlavu, což ji na jednu stranu dostalo tam, kde je dnes, na stranu druhou nevyhnutelná srážka její tvrdohlavosti s pravidly ji z počátku potrápila, ale díky tomu se naučila diplomacii a také tomu, kdy je nejlepší to vzdát a třeba to zkusit později. Postupně si tu diplomacii vypěstovala tak, že je schopná některé drobné konflikty zastavit vlastně předtím, než se stanou. Za barem si vás odhadne, co asi tak budete chtít a pak vám to nabídne. Umí výborně naslouchat, jak vám, tak vašim přáním. Z neznalých si dělá legraci využívajíce při tom ostatní svá těla, jako například že vyjde dveřmi a hned vejde zpět ale na druhé straně místnosti.

Schopnosti: Momentálně se prezentuje ve formě trojčat. Každé tělo jedná nezávisle na ostatních. Mezi sebou si mohou vyměňovat vzpomínky preferenčně dotykem, ale ovládají mezi sebou i telepatii na krátkou vzdálenost. Dočasně se může rozdělit na mužskou a ženskou část a každá má své tělo. Trojčata znají přibližnou polohu ostatních těl neustále.

Rozdělení znají jen svoji polohu, ale přesně ví, kde se druhá polovička nachází.

Slabiny: Tělo je lidské, takže žádná speciální imunity nemá a zrychleně se také neléčí. Rozdělení není možné natahovat příliš dlouho. Protože za pár hodin pocit prázdnoty uvnitř převládne a obě části budou dělat cokoli jen aby se opět spojily. V tom stavu nejsou příliš dobře schopna vnímat pokyny okolí.

Minulosť: Narodila se Anie a Nicolasovi a nic nenaznačovalo, že by byla něco jiného než člověk. Byly tu nějaké zkazky o údajném románku otcovy matky s démonem, ale všichni to brali jen jako trapný pokus o pomluvu. Iona byla tichá dívka na kterou se občas zapomnělo, že tam vlastně je. Tím byla občas vynechávána z her vrstevníků, tak si začala vymýšlet imaginární kamarády. Pro děti v jejím věku to bylo běžné. Jenže jí to nepřešlo ani o něco později. Neustále si povídala sama se sebou a nedostatek kamarádů ji pak přestal tolik vadit. Nejspíše by to tak i zůstalo, kdyby se mamce jednou nezaběhla ve městě. Utíkala za tím krásně barevným motýlem, který byl stále jen těsně mimo dosah. Dorazila do míst, kde úplně cítila, že se něco děje, ale nic neviděla. Najednou ji přemohl pocit ohrožení a ona se urychleně skrčila. Motýl zmizel a průchod, kterým přišla se náhle zhroutil. Netušila, co má dělat. Byla sama, ztracená, tak začala prosit o pomoc své imaginární kamarády. Z toho ji pak vyrušil další pocit ohrožení a ona začala utíkat podél stěny. Na místě, kde před chvílí byla, se zvedl oblak prachu z prohlubně v zemi. Utíkala podél zdi a viděla, že podobné věci se dějí v celém okolí. Najednou se ozval strašlivý, nelidský výkřik, ve vzduchu se rozzářilo světlo a pak ji smetla tlaková vlna.