Povaha: Tichý, uzavřený, nezahajuje s nikým cizím konverzaci, dokud to není nutné. Působí jako flegmatik, ale jakmile se vytočí, většinou se neudrží a vybuchne vzteky. Když byl mladší, působilo mu potíže v takové chvíli udržet svou lidskou podobu a neproměnit se, ale naučil se ovládat. Je cílevědomý, vytrvalý, houževnatý a také pěkně paličatý. V případě, že si něco zamane, nepohne s ním ani pár volů. Navzdory tomu, jak se distancuje od ostatních, je vždy připravený pomoci tomu, kdo to potřebuje. Konec konců, kdyby to neudělal, utrpěla by tím jeho hrdost a důstojnost. Už od malička je neskutečně žárlivý a majetnický, ale nepovažuje tyhle dvě vlastnosti za něco špatného, co by na sobě měl měnit.
Schopnosti: Jako každý vlkodlak je silnější a rychlejší, než některé jiné rasy. Dobře cítí a slyší, zrak má ale jako normální člověk. Navíc může využívat velké vlčí tesáky a ostré drápy.
Slabiny: Stříbro, nemá rád vodu. Jeho nepříjemným zlozvykem je ohlodávání kostí z masa. Beze srandy. Když třeba dostane k obědu kuřecí stehno, bude kosti z něj ještě pěknou dobu okusovat. Má alergii na kočky.
Minulost: Narodil se v malé vesničce uprostřed hlubokého lesa, která byla už od dávných dob obývána jenom vlkodlaky. Do devíti let by se jeho dětství dalo popsat jako normální. Bydlel v pěkném domku společně s matkou, otcem a o několik let starším bratrem. Matka byla bylinkářka, otec byl kovář. Zatímco Lexův bratr se učil "vznešenému umění bylinkářství", jak tomu matka přezdívala, on trávil čas raději s otcem a díval se, jaké nádherné věci se dají vytvořit ze železa. Za těch devět let se stačil naučit základy kovařiny, typické vlkodlačí zvyklosti a rituály, také číst, psát a počítat, získal nějaké povědomí o světě a jiných rasách... Vlkodlaci, ale vždy měli své nepřátele, těmi byli lovci, kteří se po staletí snažili objevit jejich vesnici. A jednoho večera se jim to také povedlo... Byla tmavá noc, na nebi nezářil měsíc - byl nov, takže byli schopnosti všech vlkodlaků dost oslabené. Náhle ovšem krajinu protnulo ostré zářivé světlo, když se vznítil první z několika domů. Tichou krajinou se rozlehl bojovný křik. Byl to křik lovců, kteří konečně našli to, co hledali. Strhl se velký boj. Ne, nebyl to boj, ale masakr, krveprolití... Oslabení vlkodlaci rvali na kousky těla lovců zatímco lovci útočili stříbrnými zbraněmi. Lex se v tu dobu ještě neuměl ani proměnit, takže byl v boji zcela k ničemu. Vyběhl tedy aspoň z hořícího domu a utíkal pro vodu. Poslední, co si pamatuje je prudká bolest v boku... Poté upadl do bezvědomí.Probral se v neznámé tmavé místnosti. Ležel na zemi, byla studená a vlhká. Byl vězněn v odporném sklepě nějakým zvrhlým lovcem. Ten chlap ho čtyři roky držel zavřeného ve sklepě jako zvíře, dokud se konečně poprvé neproměnil. Poté přišel tvrdý trénink. Lovec z něj chtěl mít špičkového zápasníka. Takového, aby se mohli účastnit bojů v jakési aréně. Vypadalo to jako psí zápasy, jen mezi magickými tvory... A lidé se sázeli o to, kdo vyhraje. Pokaždé, když Lex neposlechl nebo prohrál souboj, hodil ho lovec do hlubokého rybníka. Lex v té době bohužel neuměl plavat, proto tolik nenávidí vodu, kvůli téhle vzpomínce. Utéct se mu podařilo až v osmnácti letech. Bylo to těsně po vyhraném zápase, než mu jeho věznitel stačil nandat jeho stříbrná pouta. V záchvatu hněvu tomu tyranovi prokousl hrdlo a utekl pryč. Nikdy nikomu neřekl o tom, co se ve skutečnosti stalo. Toulal se po světě a vydělával peníze. Jeho snem je pořídit si vlastní kovárnu. Spal většinou venku, aby neutrácel. Teď ale narazil na hotel, kde se nemusí stydět za to, že není člověk. Proto se rozhodl zůstat. Důvod proč je v hotelu: Je v hotelu, protože je to místo, kde nemusí před ostatními skrývat svou odlišnost.
FC: Ben Barnes
Vzhled: Vysoký je 189 centimetrů a váží 71 kilogramů. Má delší hnědé vlasy a pronikavé žluté oči, které jsou viditelné i v úplné tmě. Je hubené postavy a má mírně vyrýsované svaly, ne však nijak moc. Pod oblečením skrývá jizvy od tělesných trestů, které pravidelně dostával od svého únosce.
